Páteční odpoledne 10. Dubna jsem si naordinoval porci metalové zábavy a vydal se do Klánovic, trochu si zaskákat na pořádnou muziku. Čtyři kapely slibovaly dlouhý a intenzivní zážitek, tak natěšen jsem se po šesté hodině odebral k vozu vstříc ucpané Jižní spojce. Poté, co jsem zjistil, že bylo odtaženo moje vozítko kvůli jarnímu čištění ulic, pokusil jsem se zachovat chladnou hlavu s vědomím, že koncerty stejně nezačínají přesně… Na odtahovém parkovišti, které bylo naštěstí na trase původního směru jízdy, jsem zanechal těžce vydělaný peníz a (jak to jen silniční pravidla a zácpa dovolovala) pospíchal do Black Psa.
V půl osmé se již okolo místního klubu pohybovalo hodně metalových hlav, tak jsem nezaváhal a vyrazil zaujmout pozici k nášlapům, abych taky něco vyfotil. První kapelku, Aggessive Fear, kteří se na nás přijeli podívat ze Švýcar, moje ucho dosud nezaslechlo a jak se zdálo, ani zbytek obecenstva s nimi nebyl obeznámen, přesto kluci předvedli zajímavý setík. Na první předkapelu jsem ve zvukařově práci nenašel závažnější trhliny a tak snad jen zbývá, aby si kluci našli trochu výraznější zvukové vymezení songů, aby nezapadli stejně rychle jako mnoho jim podobných kapel pokoušejících se o hardcore. Potenciál, ale rozhodně mají.
Po rychlém nealko občerstvení na baru, vyběhli na pódium němečtí Drone. Ani ty jsem do koncertu neznal, ale některé melodičtější kousky, které vyčnívaly z thrashového základu, se mi na živo celkem líbily. Zatím co si při psaní tohoto článku pouštím jejich ukázky na myspace, začíná se mi jejich tvorba líbit ještě o chloupek (možná spíš metalový vlásek) víc. Přeci jen ač zvukař tento večer předvedl své kvality, občas zvuková hradba překročila rozlišovací schopnosti mých sluchovodů, ale musím říct, že jsem z vystoupení zklamán nebyl. Moderně pojatý thrash prostě ještě snesu, na rozdíl od toho oldschoolového, ke kterému jsem nikdy cestu nenašel.
Hutné jako med, ale do uší zařezávající se jako struhadlo – to jsou Debauchery. Rozhodně největší nářez dnešního večera. Konečně pořádnej brutál, linoucí se z repráků. Na pódiu i pod ním vládne skvělá atmosféra a snad jen nižší zájem, co se počtu lidí v hledišti týče, kazí jinak velmi kvalitní dojem. Kluci se prostě hudbou baví a na vystoupení to bylo vidět, škoda, že nezahráli některé z velmi povedených coververzí (Weisses Fleisch od Rammstein nebo Eight Days A Week od Beatles). Nové album Rockers & War, které přivezli představit českému publiku bylo zastoupeno snad jen dvěma songy, proto si přišli na své spíše fanoušci orientující se i ve starších albech.
Hvězda večera vyprodávající v Německu tisíce lístků, nemá u nás zatím tolik zaběhnuté jméno, proto se museli Ektomorf spokojit s nějakými dvěma sty nejvěrnějších fanoušků. Doba, kdy jsem drtil do uší alba Chaos A.D., Roots nebo Dark Ages od brazilských velikánů Sepultury a Soulfly, jsou už dávno pryč a stejně tak odezněla moje vášeň pro chytlavé a jednoduché riffy Ektomorf. Nové album What doesn´t kill me, mě ani nezabilo, ani mě to nijak neodlepilo od země (na rozdíl od jakéhosi mladého klučiny, který se dostal i na pódium a mohl si pořádně zapařit s kapelou – tomu říkám rodičovská výchova). Jednoduše už plavu v jiné metalové řece, tak jsem se tolik nebavil, ale svoje nesporné kvality tahle muzika má. Nějakých dvacet kousků v playlistu se může zdát jako pořádná nálož, ale při průměrné délce okolo 2 minut, mi uteklo vystoupení jako voda. Jo, čekal jsem nářez, kotel, lítající kelímky a toho jsem se nedočkal, ale rozhodně nelituji, že jsem stihnul vyplatit svoje vozítko a dorazil na tenhle koncert včas…
