Jako férové beru na začátek přiznat, že v žánrech, které čtveřice kapel toho večera v Abatonu prezentovala, nejsem příliš zběhlý, a tak poprosím skalní příznivce o kapku shovívavosti :-) Nicméně dvě z těchto kapel patří v poslední době k mým nejposlouchanějším, a tak jsem si nemohl tuto ojedinělou a silně propagovanou akci nechat ujít.
Naše početná parta dorazila k Abatonu již před šestou hodinou večerní a okolí klubu již v té době vypadalo přesně podle očekávání – černo, černo a černo a to zdaleka nejen díky brzké tmě, kterou přinesla změna času z letního na zimní. Mnozí návštěvníci přišli navíc na koncert velmi stylově a někdy až multikulturně nastrojeni, takže o pestrost večera bylo na všech frontách postaráno. Abaton jsem navštívil po dobrých třech letech a pozitivní dojem, který z té doby ve mně zůstal, vytrval i po tomto večeru. Vpouštění do klubu i díky organizované security fungovalo bez problémů a hlavní devíza klubu – jasné rozdělení na odpočinkové přízemí s množstvím sedících ploch a na ryze koncertní první patro rovněž zůstala nezměněna. Potěšila také možnost dát si v baru párek a zahnat tak hlad během koncertu.
Do koncertního prvního patra jsme se přesunuli něco po půl sedmé, kdy se začalo blížit vystoupení první kapely – Dope Stars Inc. Ač to dnes byla pozicí kapela nejmenší, těšili jsme se na ni možná nejvíc. Tihle Italové totiž hrají velice osobitou verzi elektro metalu s až rokenrolovým nádechem (na koncertě se také sami prezentovali jako rokenrolová banda). Jak už bývá na akcích Pragokoncert zvykem, i organizace a časový průběh večera běžel jak na drátkách, přičemž Dope Stars začali hrát dokonce už o pět minut dříve. Díky tomuto příjemnému náskoku si kapela mohla prodloužit hrací čas a prezentovala se nám 40 minut místo avizovaných 35.
A jací tedy Taliáni byli? Více než překonali očekávání, čímž jistě hovořím nejen za sebe, protože bylo evidentní, kolik během koncertu dokázali rozproudit svou muzikou lidí. Věc u nejposlednější kapely málokdy vídaná… Hrálo se ze všech tří dosud vydaných desek, přičemž prim hrál debut Neuromance, ze kterého zaznělo hned pět skladeb. Ze zbylých desek vybrali Stars po dvou skladbách a pokud mám vybrat vrcholy celého setu, musím je hledat v obou skladbách z posledního alba. Criminal Intents a Digital Warriors jsou hity prvního řádu a moc bych téhle kapele přál, aby pokračovala v nastoupené linii a získávala čím dál tím větší věhlas. Během jejich koncertu ve mně rostl dojem, že Dope Stars. Inc jsou uskupením pro velká pódia a že to jejich členové zkrátka mají v sobě…Tak jim držme palce.
Po skončení setu jsme v notně rozpařeném stavu sešli o patro níž trochu se regenerovat a nabrat síly na další průběh večera. A co tam čert nechtěl… velmi brzo se u baru objevil nejprve zpěvák a následně i kytarista Dope Stars Inc., takže jsme notný čas strávili sháněním podpisů a prohozením pár slov. Především následkem toho jsme promeškali celý set Lacrimas Profundere (náhradníků za původně avizované The Birthday Masscacre). V tomto bodě se tedy omlouvám případným čtenářům-fanouškům kapely, ale dojmy z kapely nemohu poskytnout.
Do horního patra jsme se vrátili až v době, kdy hrál co-headliner večera, Diary of Dreams. Nutno říct, že kapelu jsem doposud neznal, a přestože jsem od přátel neměl nejlepší reference, příjemně překvapili. Některé skladby byly na můj vkus sice trochu plytké a bezkrevné, přeci jen mám v oblibě songy s výraznější vnitřní energii tak, jak je hrají zrovna následující Deathstars, ale koncert Diary of Dreams gradoval a na konci už jsem se dost bavil. Pokud se nemýlím, zavírákem byl song The Curse a atmosféra v sále byla i přes notně nepříjemnou teplotu během té doby takřka euforická. Po hodině setu se Diary of Dreams s ovacemi poroučeli a byl čas pro dnešní (na některých koncertech měli Diary of Dreams a Deathstars role prohozené) hlavní hvězdu.
Popularita Deathstars u nás roste takřka exponenciálně, o čemž svědčilo třeba i množství fanoušků ohozem stylizovaných „Whiplashera Bernadotte“ alias leadera Deathstars Andrease Bergha. Nám Deathstars učarovali na letošním Masters of Rock, a tak byla očekávání opět obrovská. A stejně jako v případě Dope Stars Inc. zavládla v našich propocených hlavách po koncertě spokojenost. Sice pracovala únava po dlouhém večeru, a tak byl faktor paření nastaven o laťku níž než na počátku, přesto hudba Deathstars dopadla hluboko. Kapela je postavená především na postavě svého charismatického a notně osobitého frontmana, který je jedním z mála, jehož kecy mezi songy, ať jsou sebedelší, prostě baví. Jeho hlavní obětí z řad fanoušků se tentokrát stal nešťastník z předních řad, neustále se dožadující songu The Last Ammunition. Whiplasher s ním pravidelně komunikoval, ale chudák fanoušek nějak nechtěl přijmout, že frontman Deathstars mu skutečné „the last ammunition“ slíbil až po koncertě v backstage. Radši nechci vědět, jak to celé dopadlo:-))
Koncert měl po celý svůj nakonec až sedmdesátiminutový průběh obrovský náboj jak díky energičnosti kapely, tak vskutku parádnímu publiku, kdy se skákalo, tleskalo a v případě některých dam i pištělo ostošest. Nesmím také zapomenout vyzvednout zvukaře za jejich celovečerní práci, protože ani jedna z kapel nebyla znehodnocena zvukovou koulí. Co se týče setu Deathstars, rovněž pestře projeli své tři studiové desky a stejně jako v případě Dope Stars si nemůžu vynachválit skladby z jejich nové desky. Když celý sál zpíval chorál Blood Stains Blondes, mrazilo z toho v zádech… Kromě novinek pak musím ještě vytáhnout famózní pochoďáckou výplachovku Blitzkrieg, kdy měl člověk chuť pochodovat ve stoje. Úplně poslední přídavek obstarala novinka Death Dies Hard, což jen potvrzuje fakt, jak Deathstars své současné tvorbě věří.
Ač pro mě byla akce tohoto typu novinkou, odcházel jsem mlžnou a ponurou Prahou s velkou spokojeností. Pro člověka, pro kterého je druhým domovem rockový klub s podiem, na kterém hraje více či méně zapadlá legenda pecky ze 70. či 80. let, je taková akce obrovským zpestřením, které jsou nakonec v životě ve všech směrech potřeba. Díky tedy organizátorům za vzorně uspořádanou akci a kapelám za nasazení, které do úplně posledního koncertu „Into Darkness Tour“ vrhli. Těším se nejpozději napřesrok na brzkou shledanou.
