Jiří Schmitzer

V pátek 14. dubna se v sokolovně ve Bzí konal jeden z koncertů herce a muzikanta Jiřího Schmitzera. Jako před(a po)kapela si zahrála turnovská formace Hitmakers.

♥ Líbil se ti tento příspěvek? Přidej si ho k oblíbeným nebo jej doporuč ostatním!
del.icio.us | | | asdf.sk

Po lehce krušnější blátivé procházce od zastávky autobusu (nevím proč jsme šli zkratkou…)jsme úspěšně objevili sokolovnu, v níž se už začínaly vytvářet tradiční fronty na cokoli- lístky, pivo (na to obzvlášť) atd. Strategicky jsme zabrali místo na balkonku naproti podiu, odkud byl i přes výzdobu dobrý výhled.

Na úvod se po osmé hodině představila kapela Hitmakers písněmi ze své vlastní tvorby. Hráli převážně svižný rock ikdyž nechybělo ani několik pomalejších skladeb. Jejich nejvýraznější postavou byla zcela jednoznačně zpěvačka, která předvedla parádní výkon, ale ostatní spoluhráči o mnoho nezaostávali. Zbytek kapely tvořil občas zpívající kytarista, basák a bicman. Písničkou, která se mi proháněla hlavou ještě notnou dobu po koncertu, je Světlo zůstane v nás. Ne že by se mi vyloženě nelíbila, ale stihla jsem si ji poslechnout při zvukařské zkoušce i normálním koncertu a to na mě bylo přeci jenom trochu moc (ale kytarové solo bylo pěkné!). Jinou pro mě zajímavější věcí byla píseň, která svým textem jasně odkazovala na geografický původ skupiny „…konečná je Turnov-město…“ V druhé tzn. poschmitzerovské části, kterou jsem už neslyšela, slíbili zahrát písně převzaté od největších hudebních legend rocku.

Jiří Schmitzer, hlavní hvězda večera, vstoupil na podium okolo půl desáté za doprovodu své dvanáctistrunné kytary. Kdo už zažil jedno z jeho vystoupení a zná alespoň některé písně věděl, co ho čeká. Zcela originální, někdy bláznivé až šílené skladby… a hlavně výborná zábava. K těm trhlejším songům bych zařadila například skladbu, která vznikla z deseti slov vybraných publikem(v rámci improvizovaného večera Ypsilonky), z nichž pak byla na místě vytvořena píseň. Jen pro představu ukázka z textu: „…Japonec, ty vole, Japonec…ty vole, zkus prdnout infinitiv…“ Zajímavá byla také píseň složená ze dvou částí, jejíž text podle upozornění pana Schmitzera vůbec nejde s tou první částí dohromady( škoda, že stejný pocit mívám i u skladeb jiných autorů, jimž to nevadí…). Nejen písničkami, ale i díky příběhům a komentářům mezi skladbami a během nich se publikum skvěle bavilo a věřím, že kdo se přišel na koncert podívat nelitoval.

♥ Líbil se ti tento příspěvek? Přidej si ho k oblíbeným nebo jej doporuč ostatním!
del.icio.us | | | vybrali.sme.sk