Když jsem přišel k Abatonu, všichni ještě mrzli venku. Začalo se pouštět až v půl osmé. Na začátek první kapely jsme ale museli počkat ještě přes hodinu a tak všichni zabrali své pozice u piva.
První předkapela němečtí Honigdieb začali hrát až ve tři čtvrtě na devět. Kombinace akustické kytary, houslí a tvrdého německého vokálu byla velmi zajímavá. Nutno ovšem dodat, že celou show jednoznačně táhl zpěvák. Předváděl různé nemožné kousky, běhal v publiku, převlékal si kostýmy a svým ohňostrojem propálil plátno na stropu Abatonu. Všichni se na jeho účet příjemně bavili.
Další předkapelou byl dámský kvartet, který předvedl několik písní ve speciální vokální úpravě. Set zakončil písní od Chumbawamby Jacob’s Ladder. Vzhledem k jejich vynikajícímu výkonu jsem se nedivil, že sklidily velký potlesk.
Chumbawamba se během své existence hodně měnila. Žánrově je těžko zařaditelná. V hudbě jsou prvky popu, anarchistického punku a folku, který byl v akustickém podání zastoupen asi nejvíce. Dvě kytary a akordeon tvořili řekl bych spíše doprovodné nástroje. Hlavní projev spočíval ve zpěvu a textech. Bylo vidět, že kapela netvoří hudbu jen pro to, že jí to baví, ale i proto, že pomocí ní chce něco sdělit. Písničky vždy pečlivě uváděli a vysvětlovali co se v nich zpívá. Komunikace s lidmi byla samozřejmostí. Atmosféru nemuselo dělat publikum, tvořila jí hudba sama o sobě, a tak většina lidí jen postávala a občas tleskala. Chumba hrála precizně, s chutí a sklidila obrovský úspěch. Myslím že po hodině a půl nikdo nemohl odcházet nespokojen.
