Bylo krásné počasí, že to nejednu čarodějku svádělo pokusit se nastartovat své koště a přeletět zábrany do areálu, který byl vytvořen v Brně na Riviéře. Konal se zde totiž třetí ročník Čarodějálesu. To, že to byla velmi povedená akce, ilustruje nejen rekord návštěvnosti, ale také skákající davy fanoušků nebo pivní pípy, které se celou dobu nezastavily. Prostě paráda – a když se za to všechno přidá víkend, který dovolí unavenému návštěvníkovi pořádně si odpočinout, než zase půjde do rachoty nebo do školy – nebylo proč váhat.
Jedním ze středobodů letošního Čarodějálesu byl bezesporu Ruda z Ostravy, který se občas vtipně snažil glosovat a občas i moderovat na Starobrno stagi. Nic proti němu, ale Brňáci mají občas trochu vytříbenější humor :-). Přišli jsme sem ale na muziku a tu nám po příchodu jako první naservíroval Tleskač. Parádní ska, spousta příjemných lidí na podiu i před ním, takhle si představuju jarní pohodičku… Teda jen kdyby podklad pod skákajícíma nohama fanoušků byl poněkud přívětivější k podrážkám bot a jejich dýchacímu ústrojí. Zvedající se prach a nepříjemné kameny by jistě zapadly na kdejaký metalový festival, ale tady se pořadatelé mohli snažit přeci jen trochu víc.
Nebyl bych to ale zvědavý návštěvník, kdybych si nezaskočil zaposlouchat se do Mandrage, kteří mezi ječícími fanynkami stále hledají ženu. Zvukař kluky sice malinko přecenil, proto nebylo Víťu občas slyšet, ale i tak atmosféra parádní.
Malá pauzička na obligátní pivko a šlo se na United Flavour. Ač jsem je zřejmě slyšel hrát poprvé, byli naprosto výborní. Zpěvačka Carmen se už naučila za dobu působení s českými hudebníky pár našich slovíček a příjemně komunikovala s publikem, které ji to náležitě oplácelo.
Pak už ale přišla řada na jednoho z headlinerů večera. Eyes Set To Kill přilákali fanoušky například i z nepříliš blízkého Chomutova a bylo znát, že i spousta dalších doma řádně nastudovala jejich tvorbu. Tahle šestičlenná partička, hraje hardcore se skvělým brutálním hlasem, který s podporou ženského vokálu vyznívá občas trochu emo. Neskutečná pecka, dav pařil jako zběsilý a stejně tak na podiu si to muzikanti užívali. Na tohle jde prostě jen skákat, co jen údy stačí. Singl z připravované desky je parádní, tak se těšme, že tyhle Američany k nám brzo zase někdo pozve.
Lehké zklidnění jsme zažili u Tatabojs. Sice se při jejich zvukové zkoušce nad podiem vznášel nepěkný tmavý mrak, který se už už chystal spustit poslední aprílový deštík, ale nakonec si to rozmyslel a odplul kamsi do dáli. A tak to kluci z Hanspaulky mohli pořádně rozjet. Sice si Milan za bicími stěžoval, že si zapomněl růžové brýle, ale i bez nich rytmus držel v pohodě. Pro mě ale spíš taková „výplňovka“ mezi zahraničními hvězdami.
Sunshine jsme strávili kdesi v hloubi areálu, proto zážitky z jejich vystoupení nám můžete připsat do komentářů. Vrátili jsme se až na další hardcore partičku, která přiletěla z USA – I Am Ghost. Jak to popsat? Kdo tam nebyl, může jen litovat. Lidi řvali, oni řvali, tlačenice kam jen oko fanouška dohlédlo. Americké kapelky takového typu jsou pověstné tím, že každý koncert prožívají na plno, a když se k tomu přidá publikum, které jim zobe z kytar každý tón, není co řešit. Masakr :-).
Půlnočními taháky pak byli Wohnout a Nightwork. Veselé wohnoutí songy a vtipné hlášky typu „Bude psí píseň, můžete z batohů vytáhnout své pejsky, které jste sem tajně propašovali“ jsme ještě měli sílu poslouchat. Ale v rámci bezpečného dopravního provozu jsme spokojení, ale značně unavení před Nightwork vyrazili domů. Parádní akce, na kterou si, doufám, příští rok opět najdeme cestu.
Foto: Eva zelwicta Solaříková
