V sobotu 21.5.2005 se na koupališti Džbán konal druhým dnem festival Barvy léta, kde vystoupili mimo jiné: Lety Mimo, Doctor P.P, E!E a zlatý hřeb večera Tři Sestry
V sobotu jsme přišli na Džbán asi v jednu hodinu odpoledne. Problémy začaly hned u vstupu, kde nám ochranka nedovolila vzít s sebou dovnitř vodu v PET flašce (ještě že je nezajímaly bagety:-). První pohled na festivalový areál mě zklamal, dalo by se říct až vyděsil. Čekal jsem totiž větší akci a místo toho jsem viděl komorní stage (rozuměj pódium), špatný zvukový aparát a malý areál, kde bylo pár lidí (špatné ozvučení bylo nakonec asi nejhoší vadou festivalu, ale o tom později). Na pódiu zrovna hrála nějaká divná kapela a já si řikal proč jsem sem vlastně lezl…
Počátek odpoledního programu se nesl ve znamení podprůměrných a nudných kapel. Slyšet jsem mohl třeba skupinu MZH a jejich: „Buřty, pivo, autodrom“ (a to byla tak jediná myšlenka skladby, s kterou si ale vystačili na docela slušnou dobu…); Duklu vozovnu a Hubert Macháně.
DeBill Heads byli výraznou změnou k lepšímu a musím říct, že kvalitou přesahovali kapely, se kterými hráli, o několik řádů. A protože tuhle kapelu velmi dobře znám a vím jak hrajou, poprvé jsem si uvědomil, jak tu mají špatný zvuk. Zhruba v prostoru od pódia k zvukařskému stanu to celkem šlo. Ale když člověk šel dál nebo do strany, tak především zpěv zněl velmi nepřirozeně.
Hubert Macháně byla první, dejme tomu punková kapela, která mi odhalila trend odpoledne. Tim byl právě punk, který tu byl hodně úspěšný a často hraný…
Další v pořadí hráli Prohrála v kartách, Lety mimo a Zvláštný škola.. První dvě kapely předvedly standartní výkon. Především Lety mimo sklidily celkem kladný ohlas. Zvláštný škola opět přinesla na pódium punk a v kotli se začalo pogovat… Pro mě byla velice interesující jejich píseň Schizofrenie, která byla asi na dva akordy a její refrén měl slova: „Schizofrényjéé, schizofrényjéééééé…. Schizofrényjéé, schizofrényjéééééé….“. Na druhou stranu z úst jejich zpěváka pochází věta (se kterou se mimochodem ztotožňuju): „Hele hovada, punk se nehraje, punk se žije!“. To je taky možná důvod proč ty pankáče nechápu…
Pro mě výtanou změnu žánru přinesl Doctor P.P. Bohužel jejich (jak to popsat) rockenrolová hudba vyzněla, řekl bych trochu do prázdna. Naproti tomu po nich vystupující pankoví E!E se velmi zalíbili.
Předposlední vystupující byl Jaroslav Uhlíř, který snad jako první větu řekl:“Jsem zvyklý vystupovat v dětských pořadech…“. Ale ohlas měl nevídaný. Bylo to jako pěst na oko – když jestě před chvílí se v kotli nehorázně pogovalo na E!E a teď všichni zpívali Dělání, Před dubem, za dubem…no, každej se nejspíš občas potřebuje vracet do dětství… Ovšem od ogranizátorů to byl velmi uvážený tak, protože během Uhlířova vystoupení mohli scénu připravit na vystoupení Tří Sester.
Přestože jsem až doteď skoro jenom kritizoval, teď začnu chválit. Jakkoli jsem byl rozladěn odpoledními kapelami, příchodem Sester bylo vše zapomenuto. Možná to bylo kvůli tomu, že na Džbánu natáčeli DVD. Možná to bylo proto, že ze své dvacetileté existence vybrali to nejlepší a vtěstnali vše do jednoho koncertu. Slyšeli jsme většinu písní z jejich Best of(ky) –„15 let jsem na Kovárně na plech“, tři písně z aktuálního alba „Na eXX“ a i z alba předchozího – „Lihová škola umění “. Jako gratulanti k dvacetiletému výročí vystoupili s Třema sestrama Wohnouti, kteří nejdříve zahráli jejich Banány a potom společně se Sestrama Aidu, Mafuna zazpíval se Sestrama tradičně Pijánovku a Franta Sahula Sovy v mazutu. Posledními hosty byli Billové (teda Divokej Bill:-), kteří zahráli Znamení a Nakydej tenhle hnůj.
Nakonec jsem rád, že jsem na Džbánu byl, protože Sestry dvacet let podruhé slavit nebudou a jejich koncert byl skutečně jedinečný. Všechno, co se mi za odpoledne nelíbylo, je zapomenuto. Jedinou nepřeslechnutelnou vadou, byl špatný zvuk a projekce.
