Rocková a metalová muzika nabízí jejím posluchačům odlišné škály emocí. Většinou se u ní člověk chce vyblbnout, zbavit stresu či pobavit. Někdy ale přicházejí momenty odlišné. Touha nechat se zaplavit emocemi, poznat něco z magie hudby…. melancholie, o tom byl onen večer v Šeříkovce.
S citlivější stránkou mysli návštěvníků koncertu si pohrála už první kapela. Ghost Brigade začali naprosto vzorně přesně ve slibovaných osm hodin, což předznamenalo i z hlediska pořadatelského precizně odvedenou práci. Neměl jsem s touto kapelou doposud čest a ani o ní dopředu nic nezjišťoval, takže všechno bylo přenecháno momentu překvapení. To se opravdu odehrálo a jednoznačně v pozitivní rovině. Pro nádech celého večera byli Ghost Brigade výbornou volbou a měl jsem z jejich muziky, která tu měla něco z doomu, tu něco z melodic deathu, tu dokonce z post rocku, podobné pocity jako z produkce samotných headlinerů. Kapela navíc vystupovala ryze sympaticky a během 40 minut jejich setu neměla problém získat lidi na svou stranu a do puntíku tak splnit hlavní účel předkapel (který však po hříchu vyjde jen málokdy), a sice příjemně naladit publikum na dění následující.
Orphaned Land jsou z politického hlediska nesmírně zábavnou a politicky příjemně nekorektní kapelou. Jsou to Izraelci, což dávají najevo nejen podiovou prezentací (asi hodně návštěvníků napadlo v souvislosti s postavou frontmana slovo „Ježíš“ – onu božskou vizáž krapet narušoval pouze viditelný pivní bachor nadouvající se pod bílým hábitem:-)), ale třebas i pozdravem Šalom na počátku show. Hudebně jsou naproti tomu Orphaned Land doslova prosycení jedním arabským, klidně řekněme i muslimským, prvkem za druhým. Co by na tuto kapelu řekli radikálové z obou znepřátelených stran, to by mne opravdu zajímalo :-)
Orphaned Land s námi strávili celkem hodinu v podobě devíti skladeb a přestože pocitové vyznění hudby bylo trochu jiné než v případě zbylých dvou kapel, náladu to rozhodně nijak nenarušilo. Naopak, „muezzínské“ prvky kombinované s metalovými riffy jsou velice hitovým spojením, a tak se během koncertu mnohokrát skákalo, což je pro mne osobně jedním z největších projevů divácké přízně a pro kapelu jistě jeden z nejkrásnějších pohledů. Set Orphaned Land gradoval a byl pochopitelně uzavřen hitem Norra el Norra, při kterém se daly do pohybu nohy i ruce většiny stojících návštěvníků.
Na hlavní hvězdu večera se čekalo něco okolo půl hodiny. Během pauzy byla možnost si alespoň prohlédnout interiéry Šeříkovky, kterou jsem navštívil i přes již několikaleté pravidelné cestování za rock/metalovými koncerty poprvé. Jakkoliv zvenku budova vypadá jako „hnusný socialistický kulturák“, k interiérům nejde říci ani popel. Zvláštní lustry a závěsy okolo podia mají své kouzlo a především z hlediska řešení prostoru a zvuku musím ocenit vhodnost Šeříkovky pro pořádání koncertů. Za odměnu je hlavně příjemná tribunka vhodná k posezu i polehu.
Krátce po 22.15 se v Husákem vonícím sále setmělo a během tónů z poslední studiovky nakráčeli na podium finští chasníci. Celý začátek v podobě prvních tří skladeb patřil albu Skyforger. Jelikož je to deska, která mě k Amorphis dostala, dovedete si jistě představit ty pocity. Skladby Skyforger, Sky is Mine, From Heaven of My Heart patří k vrcholům alba a k živému provedení prakticky nelze mít námitek. Snad jen během songu úplně prvního chvilku Tomi Joutsenovi trvalo, než vyladil chrochtavější polohu svého vokálu.
Během 85 minut trvajícího koncertu Amorphis až příkladně vybírali skladby takřka ze všech alb dvacetileté kariéry, takže nespokojený nemohl být snad nikdo. Když po zmiňovaných prvních nejistotách Joutsen vyladil deathový vokál, staly se i starší skladby, kde tato poloha dominuje, požitkem a já jen smekal virtuální klobouk nad pestrostí jeho hlasu. Za všechny tyto songy jmenujme Exile of the Sons of Uisliu, která byla jízdou přímo ďábelskou. O přijetí Amorphis publikem není potřeba ztrácet dlouhých slov. Lidé byli předchozími kapelami výborně naladěni, a jelikož technické podmínky byly bezchybné, nemohlo to nic zkazit. Přestože muzika Amorphis není tak hitová jako v případě Orphaned Land, i během jejich setu se párkrát skákalo.
Základní set z mého pohledu vyvrcholil jednoznačně další novinkovou skladbou Silver Bride. Jestli se něco ze Skyforgera natrvalo usadí v koncertních setlistech, tipoval bych to právě na tento song. Mísí v sobě samotnou podstatu Amorphis – emoce i hitovost, hloubku i agresi a to vše zahalené nenapodobitelným severským nádechem. Po ní jsem spíš v omámení vyslechl Black Winter Day a Amorphis se načas odebrali do zákulisí. Trocha toho hulákání a pánové byli zpět s přídavkem. Ten se odehrál v podobě tří skladeb, z nichž mě až tak neohromila standardní zavíračka My Kantele jako předchozí House of Sleep. Po takřka hodině a půl bylo hotovo a jediné, co mi na závěr přišlo trochu podivné, že kapela neodešla po hromadě, nýbrž Tomi Joutsen sám zamával a opustil podium asi o dvě minuty dřív než jeho spoluhráči. Ale kdo ví, třeba to tak bývá v kapele tradicí, holt to bylo mé první live setkání s ní.
Šeříkovka se vyprazdňovala a bezpochyby nejeden z účastníků večera odcházel s opojnými pocity. Jaké že jsem to na začátku zmínil slovo? Aha, melancholie, to bude ono… kdyby to někdo po mně chtěl popsat, asi bych to slovy nedokázal, raději bych mu pustil Amorphis…
Setlist: 1. Skyforger, 2. Sky is Mine, 3. From Heaven of my Heart, 4. The Smoke, 5. Better Unborn, 6. Song of the Troubled One, 7. Karelia, 8. Exile of the Sons of Uisiliu, 9. Silent Waters, 10. Alone, 11. My Sun, 12. Silver Bride, 13. Black Winter Day, Encore: 14. Into Hiding, 15. House of Sleep, 16. My Kantele
Amorphis – večírek s melancholií 1 komentář reakcí